SEN - Daniel Landa

ŠTĚPÁN:

Zdál se mi sen, jenž ukrad mi spaní

Že za vstřícnost platíme vysokou daní

A ve vlastním městě jsme my jako cizí

S vírou jsem doufal, že s ránem sny mizí

I vyšel jsem do ulic prodávat ryby

A doma jsem zjistil, že peníze chybí

To okrad mě zas jeden o moji hrdost

Kde není pomoci, nastoupí tvrdost!

PEKAŘ:

Štěpáne!

Vím, na co asi narážíš

Myslím však, že není tak

Zle

ŠTĚPÁN:

Zrovna ty mě zarážíš

PEKAŘ:

Mluvíš jak darebák!

ŠTĚPÁN:

Hle!

Kdosi na odvetu

Hodil kámen — já bych řek

Možná, že se pletu

Že měl pekař vztek!

Jejich krev, bratři, je jiná než moje

Tolik jim patří, jsou drzí - Tak co je?!

Jak je to možný, vždyť není jich víc

VŠICHNI:

Stačí jen mžik a už nemají nic!

ŠTĚPÁN:

No!

Přesně tohle je ten správný lék

Jak vím, jsme stejná krev, a já bych řek

Že vy jste ti nejlepší, jste totiž naši!

Dáme se do díla, pomozte braši!!!

VŠICHNI:

Najdeme meče, co předkové kovali, pro nás tu

Zůstaly!

ŠTĚPÁN:

Jak symbol práva!

VŠICHNI:

Národu sláva!

ŠTĚPÁN:

Nestůjte v kleče, nebo vás povalí, kam jsme se

Schovali !?

Před vlastní duší…

VŠICHNI:

A srdce buší!!!

ŠTĚPÁN:

Teď běžte domů, emoce stranou

Pro vaše děti, pro zem milovanou

Zítra se sejdem všichni zas tady

Bez těch, kdo nepatří do naší řady