POZDRAV Z FRONTY - Daniel Landa

Je na nádhernej večer, tak začínám psát

A víno mi dodalo sil

Bůh je mi svědkem,že měl jsem tě

Rád — to tenkrát snad ještě byl

Tvý dopisy všechny jsem tisíckrát čet

V nich stálo, jak v tvým klínu spím

Však s posledním volnem se roztříštil

Svět v němž nikdy tě neopustím

Pak u vlaku ty — cizí žena!

Promiň

Mi, že jsem ti lhal

Ještě teď slyším tě toužebně sténat …

Tu tvoji fotku jsem roztrhal

Už nepřijdu nikdy tou pěšinou k vám

Víš, já jsem teď tady ty tam

U díry v blátě se sám sebe ptám

A sám si i odpovídám …

… proč u vlaku jste stály na mě jste se

Smály

Ty a moje máma, starší cizí dáma

Dětskej pokoj?

K smíchu !

Povečeřím

V tichu

Rozhovory váznou, vždyť mám duši

Prázdnou

Vzpomínky jen bolí ať už na cokoli

Ztracenej je klíč … Už abych byl pryč!

Zpátky se chci vrátit, ne se tady ztratit

Fronta zpátky láká, domov pro vojáka

Když země je rozrytá polibky děl

A hvízdání protíná vzduch

Píše ti kacíř, co do pekla chtěl pro

Mámení barevnejch stuh

Pro tenhle okamžik nemůžu lhát a utíkat

Jak malej kluk

Ať jinej zabuší u vašich vrat — mě uhranul

Polnice zvuk

Když zatroubí nám k boji, tak to za to

Stojí.

Nenávist i láska — kolem země praská

Plameny se mají, když si s náma hrají

Pak nastane klid a my snad můžem jít

Každej do svý díry bez boha a víry

Z ušlápuejch branců zbyla banda kanců!

Tak se teda měj a něco si přej

Než se nebe zřítí a tím skončí žití

A tak posílám ti pozdrav z fronty.

Oheň

Už přestává hřát.

Víno je silný a teploučký

Střílny, přijmou mě s láskou až odejdu spát