O MARNOSTI - Daniel Landa

Noc byla krásná, chodník lesklý

Ulice po dešti vydechla páru

Myšlenka jasná.

Dlaně si tleskly !

Kus plotu do kleští ku slávy zmaru

Tři vrazi ve tmě šli dál v cestě jim kdosi stál

Zachovali však klid, stačilo vystřelit

Na noční košilce hned vykvetl rudý květ

Ten pohled nesnesu.

Padala bez hlesu

Kousíček za plotem smrt rve se s životem

Leží tam postava v trávě

Kéž by se zázrak stal a bůh se smiloval

Nad kytkou uvadlou právě

Tři vrazi ve tmě šli dál a život vyprchal

Tak už to dneska je, na cit se nehraje !

Rána tě budí, kdo to tam střílí?

Kdepak máš dceru, snad nešla ven

Podlaha studí, siréna kvílí

Kéž teď by bylo včera !

Kéž by to byl sen !

Tak teď už konečně víš, že za štěstí zaplatíš

Neměls mít víc než ty tři chlapi prokletý

Co ukuli v hospodě plán, jak máš být vychován

Za to že líp ses měl a kdekdo ti záviděl

Pistoli v šupleti máš, dlouho jí schováváš

Pečlivě v hadříku — má to svou logiku !

Sám proti proudu, vrhneš se záhy

Slzavou stezkou až na samý kraj

Kráčíš k soudu, zatížit váhy

Pro dcerku hezkou jdeš vystřílet ráj