Píseň o malíři - Hana Hegerova, Petr Hapka, Petr Rada

Bydlíval u nás v podkroví

Voníval terpentýnem

A že byl malíř to se ví

Občas byl cítit vínem

Rostly mu vousy trosečníků

Ztracených vprostřed vlastní země

V očích jak v šachtě do světlíku

Každý se ztrácel jako ve tmě

Maloval lidi z okolí

Všechny jsem dobře znali

Jenže když malíř dovolí

Tak jsme je nepoznali

Pane malíři, co vás to vede

Proč chcete malovat jen tváře šedé?

Do očí zlost a strach, nenávist se závistí

Pane malíři, to se vám přece vymstí

Pane malíři, ulice reptá

Proč chcete malovat co se jen šeptá

Co se jen po straně šeptá, lalalala

Kdo chce být doma prorokem

Raději ať řekne ámen

Malíři často do oken

Z ulice vletěl kámen

Kdo čeká chválu současníků

Ztratí se vprostřed vlastní země

Malíře kdosi na chodníku zmlátil

A potom zmizel ve tmě

Říkají lidé z okolí

Že dostal správnou lekci

Já však, když malíř dovolí

Souhlasit s nima nechci