U nás se dojídá - Sto zvířat, Tomas Belko, Jan Kalina

Vyrůstal jsem za břevnovským klášterem

Nikdy nevíš, kde to dítě sebere

Že rodiče nejsou jeho rodiče

Otec mlčel, nechtěl mluvit o ničem

Otec si byl jistej, matka nejistá

Nikdy nevíš, co ti život přichystá

Jediná věc, kterou jsem se dozvídal

Bylo, že se u nás doma dojídá

To krásný dětství, šťastnej obličej

A jak to panečku letí

První půl života nám ničej rodiče

Tu druhou děti

Vyrůstal jsem v myšlenkový chudobě

Na základce nechodil jsem na oběd

Šel jsem domů dojíst jídlo z neděle

Byl jsem hloupej, tlustej, ale veselej

Na chodbě kříž

S mrtvým Ježíšem

Na sobě máš

Chemlon kožíšek

A kalhoty po bráchovi

Vzadu s klínem, jako nový

Dojídat je u nás pořád pravidlem

Když se mluví, tak nanejvejš o jídle

Když syn něco řeší, já mu povídám

Rači jez a mlč, u nás se dojídá