Mala morska vila - Lucie Vondrackova

K útesům skal s přílivem dál připlouvám

zakleta v pěnu na vlnách

kde hrad kdysi stál z prince se stal mladý král

proč málo se smál jen já znám

Sám každý večer na břehu klečel mladý král

Na malou vílu kterou ztratil myslel dál

A jsem to já, ta víla ztracená

jak lidé jdou za láskou svou tak do moře vcházel mladý král

pěna mu nárty umývá to jsem já

Jak mořský proud on šel pořád hloub

šťastný chtěl zůstat u mně dál

Domů se vracel jenom spát

Tak toužil znát

kdo má mně rád

Kdo ví, kdo ví

Proč lidé dál slabí jsou

Kdo ví, kdo ví

Proč lidé zradí

Kde hrad kdysi stál pobřehu šel mladý král

že málo se smál jen já vím.

Sám každý večer na břehu klečel mladý král

Na malou vílu kterou ztratil myslel dál

A jsem to já, ta víla ztracená

A cítil sám že má ji rád

Komu je říct že daleko víc smutku mněl přestát mladý král

Než vést měl bitev vítězných zbytečných.

On cítil to sám když na břehu stál

vílu co zradil viděl dál

Kdo ví kdy víla odpouští

Až cítil sám že má jí rád.

Až cítil sám,

že má mě rád

Jak lidé jdou za svobodou tak do moře vstoupil

a šel dál.

Pěna mu spánky omývá to jsem já

Jak mořský proud on šel pořád hloub

a šťastný už zůstal napořád

V mém náručí už bude spát.

Už ví to sám

Kdo má mně rád…

K útesům skal s přílivem dál připlouvám

zakleta v pěnu na vlnách

kde hrad kdysi stál z prince se stal mladý král

proč málo se smál jen já znám